Ach Bože, děkuji Ti za Tvého služebníka – katolického kněze Jindřícha Šimona Baara, který napsal tak krásnou knihu o českém lidu, vlasti a rodném kraji. Kniha se jmenuje Hanýžka a Martínek, mám ji po babičce a pojednává o tvrdém, skromném a hrdém životě Chodů v 19. století. Rozebírají se zde každodenní povinnosti, národní svátky a lidové obyčeje. Kniha velmi dobře dokázala vtáhnout čtenáře do dětského světa a české historie a já pokukuji po dalších autorových dílech.

Pokud někdo zvažujete, tak nečtěte doslov – prozradili tam konec celé Chodské trilogie a hlavních postav :-/

Zakončím posledním odstavcem doslovu, citát a přání Baara:

„Usedl jsem nad Klenčím v pasece na starý, nahnilý pařez, zahleděl jsem se do údolíčka pode mnou a sepjal jsem ruce. Pane Bože! Všecky struny v srdci mém už popraskaly, jediná jedna mi zbyla. Miluješ-li mě, dej, abych směl na ní zahrát píseň o lásce k této tvrdé, kamenité zemi!“

... On přání vyslyšel... Děkuji...