Hnutí Pro Život ČR je české neziskové, nevládní a nepolitické občanské sdružení, která se snaží o obnovu úcty k nenarozenému životu a také o obnovu úcty ke starým a nemocným lidem, což je obzvlášť dnes pro nás aktuální, když naší zemi hrozí legalizace eutanazie a dostupnost interrupce také cizinkám z EU. Jedná se o největší pro-life organizaci (kdo neví o co jde: v případě um. potratů, jsou dva názorové proudy: pro volbu tj. pro-choice a pro-život tedy pro-life). Rodina jako základ státu není nějaké klišé z dob totality, ale tisíce let prověřený systém správné výchovy dětí a zdravého soužití páru. Je to základní prvek, který formuje společnost. Tento pár má být žena a muž, protože jen oni dokáží poskytnout to správné prostředí, kde oba rodiče se na výchově potomka komplementárně podílejí a doplňují se. Nelze prostě překroutit fakt, že, muž a žena mají v rodině a výchově naprosto odlišné role a každý má jiné schopnosti. Neúplné rodiny (chybí otec nebo matka) nebo rodiče muž-muž či žena-žena, budou vždy dítě o něco ochuzovat. Proto se toto hnutí také zasazuje o to, aby se lidé nepouštěli do experimentů, jako je registrované partnerství nebo dokonce adopce pro tyto registrované páry. Dalším aspektem je boj proti vědeckému experimentování s embryi – s čímž se nedá také než souhlasit, když vidíte otázku vzniku nového života od početí, viz dál. Rozebírá také problematiku mimotělního oplodnění.

Mezi aktivity tohoto hnutí patří:

  • Oběžník – několikrát do roka vydává a přes Internet šíří informační oběžník,
  • Šíření informačních letáků,
  • Pořádá vzdělávací akce a semináře, na webových stránkách sbírá informace o dění ve společnosti – kde je krásně vidět rozvolňování morálky ve všech směrech,
  • Píše vládě a také ve zprávách schraňuje informace, jak kdo hlasuje v morálně citlivých otázkách,
  • Zřídilo bezplatnou poradnu Aqua vitae (lze kontaktovat telefonicky i emailem) pro ženy a dívky, které nečekaně čekají dítě a potřebují pomoc, radu atpd. Z výročních zpráv je možné se dovědět, že také volají ženy a potřebují poradit s troskotajícím vztahem popř. volají i muži a ptají se na nejrůznější informace ohledně těchto zmíněných věcí,
  • Podporuje jiné organizace jako např. Stop genocidě, Liga Pár Párů apod.,
  • Umožňuje lidem diskutovat nad problematikou um. potratů na webové stránce svobodavolby.cz,
  • Vybízí k modlitbě za nenarozené a za politiky,
  • Začalo a stále sbírá podpisy na petice proti euthanasii a za právo člověka se narodit.


Dále je nutné zmínit, že toto občanské sdružení funguje od roku 1992 a jistě za tu dobu zachránilo nejeden nenarozený život, za což mu patří naše veliké díky. Velkou roli jistě také provedlo v osvětě. Upozorňují také na často opomíjený fakt, že některé druhy antikoncepce mají raně abortivní charakter (namátkou třeba nitroděložní tělíska, hormonální antikoncepce). Což se samozřejmě nelíbí těm, co z toho profitují (jako ostatně všechny informace, které by pomohli ženě se rozhodnout pro zachování nového života) a doslova z toho šílí, viz např. uznávaný gynekolog Čepický v pořadu Máte slovo! Odmítavě se k tomu také staví sexuolog Radim Uzel.

HPŽ ČR je ale i terčem kritiky, toto sdružení totiž představuje konzervativně katolický názorový proud. Jako katolíci jsou tak i proti sexu před svatbou, proti „životu na hromádce“, oddělování plození od sex. radovánek – jsou proti jakékoliv antikoncepci a tedy i mimotělnímu oplodnění i pokud se při zplození použije pouze jedno vajíčko ženy a nezabíjí se tak nadbytečné plody. Bránit se příchodu dětí je – podle jejich učení – proti přirozenému řádu. Jedinou formou, jak se bránit před nežádoucím otěhotněním, je tak metoda přirozeně plánovaného rodičovství (PPR). PPR je metoda, která se blbě zařazuje mezi antikoncepce ze dvou důvodů: 1) antikoncepce znamená proti početí, ale organizace WHO to definuje jako činy v posteli odvracející možnost početí potomka – zatímco PPR používá styl: žena je plodná= žádný sex. styk 2) PPR lze použít i k otěhotnění – metodu využívají totiž také páry, které dlouhodobě mají problémy s početím potomka. V PPR totiž stanovujete plodné a neplodné dny ženy.

Ale i metoda PPR by měla být používána jen z velmi vážného důvodu (např. žena, která již nesmí otěhotnět, jinak by měla vážné zdravotní problémy nebo riskuje život apod.) – vyhýbat se dlouhodobě dětem „jenom protože nechci“, není přijatelné. Do PPR patří několik metod, které je vhodné kombinovat – např. symptotermální metoda (STM), která kombinuje sledování bazální tělesné teploty, hlenu děložního čípku a některých doplňujících příznaků (např. polohy a konzistence děložního čípku, napětí v prsou, bolesti v podbříšku). Index spolehlivosti metody je 0,4; v případe hormonální antikoncepce je to 0,3 – STM je tedy velmi spolehlivá metoda, prostá vedlejších účinků, které „nabízí“ HA. Na jedné straně je tu tedy velká snaha snížit počet umělých potratů, až je potom zakázat úplně a na druhé straně to sdružení chce dosáhnout bez antikoncepce. Další důvod proti jakékoliv antikoncepci vidí jako rozšiřování promiskuity, s čímž se dá do určité míry souhlasit. A fakt, že pokud antikoncepce selže, je hned nabízen um. potrat jako rychlé a bezproblémové řešení.

Problematické vidím u HPŽ ČR také, že reagují jen na to, co se jim hodí – napsal jsem jim dva emaily, že mají funkcionální chybu na webových stránkách a odpověděli, že děkují za upozornění. Napsal jsem jim pak, jestli by nebylo lepší opravit některé formulace, např. tuto: „žena, která jde na um. potrat, se vždy rozhoduje pod nátlakem“, což samozřejmě není pravda – tedy to, že je to vždy, některé ženy tam chodí jenom protože teď dítě nechtějí. Samozřejmě neodpověděli.

Člověk je člověkem od početí (a je potřeba ho chránit ve všech jeho stádiích vývoje). Život vzniká početím. Existují druhy antikoncepce s raně abortivním účinkem. To jsou vědecká fakta o kterých se není možné dlouhodobě přít, což dokazuje i diskuze s pro-choice aktivisty. Debaty vždy končí stejně – tedy, že podle nich je jedno kdy začíná nový život, prostě existují situace (ekonomické apod. otázky), kdy je um. potrat nutný a do určitého období tedy nesmíme považovat to maličké za nový život a ukončení jeho života nesmí být bráno jako vražda. To že nenarozený plod, když se mi to hodí do krámu, může dědit (právní pojem nasciturus), ale nemá právo se narodit, je pak ryzí pokrytectví.

Člověk musí nastudovat hodně informací, aby se mohl v takto důležité otázce rozhodnout a utvořit si názor. Osobně jsem proti nucení (tedy zákazu um. potratů) znásilněných žen do donošení dítěte (přestože vím, že existuje Postabortivní syndrom a trpí jím i tyto ženy) a taky v případě velmi těžkého postižení plodu. Domnívám se, že by to udělalo víc zla, než dobra, ale s um. potratem na žádost nelze souhlasit.