Převzato z FB stránky Afirmace

Moje prababička žila sama v chaloupce na konci vesnice. Dvakrát denně za ní chodil na návštěvu její zeť, aby jí zkontroloval, jestli něco nepotřebuje. Toho dne tam už byl dvakrát, když se moje prababička rozhodla, že se podívá, jestli slepice nesnesly nová vajíčka. Místo, kam snášely, bylo asi 2 metry nad zemí, a prababička k němu lezla po žebříku, jenže zavrávorala a spadla. Bylo už jí skoro 90 let a tělo už jí nesloužilo, věděla, že sama se nezvedne a blížil se studený večer. Co udělala? Nezačala plakat, hysterčit nebo se zbytečně snažit se postavit. Věděla, že jediné, co může udělat, je se modlit. A tak se začala modlit. A její zeť, který jí za všechny ty roky nikdy nenavštívil 3x za jeden den, se ten podvečer rozhodl se ještě projít a zastavit se u ní... KDYŽ UŽ NEMŮŽEME VŮBEC NIC UDĚLAT, VŽDY SE MŮŽEME JEŠTĚ POMODLIT A VĚŘIT V ZÁZRAK!