Byl krásný sluneční den v přístavním městě Děčín a já se těšil na setkání a rozhovor se skutečnou ženou s velkým Ž. Českobratrská církev evangelická již podesáté udělila čestné ocenění Pěčovatel/ka roku. Letos si jej odnesla paní Věra Kožárová. Jaká asi je, jaké má názory a koníčky — to jsem se měl brzo dozvědět.

Můžete se představit? Moc toho o Vás vlastně nevím.

Jsem vystudovaná prodavačka původem z Prahy. Do Děčína jsem se provdala, manžel zde byl na vojně. Nejdříve jsem pracovala v pekárně, později jsem pracovala v textilním závodě a studené kuchyni. Zdravotní obtíže a celoživotní starost o nemocné rodiče mě nasměřovali v r. 2001 sem, do Domova pro seniory.

Baví Vás práce pečovatelky?

Ano. Věřím, že když tuhle práce děláte srdcem, tak se to vrátí. Když jim dáte lásku, porozumění, tak oni vám to úsměvem vrací. Také jsou rádi, že nejsou na obtíž.

Jaké máte koníčky a zvířecí mazlíčky?

Měli jsme psa, ale po operaci musel krátce pryč k babičce na vesnici. Tam se zatoulal na teritorium jiné psa a střet bohužel nepřežil. Ráda čtu, poslouchám hudbu (deset let liduška na akordeon) a ráda také pletu. Mám ráda kytky a také ráda trávím čas s manželovo rodiči.

Překvapí Vás při práci něco?

Překvapí mě, když se najdou děti, které se dokáží postarat o své rodiče. Že si maminku třeba na 4 dny vemou domu. To je velmi hezké.

Jaký je typický den a typický pacient? Máme směny ranní a noční. Ráno klienti vstanou, hygiena a snídaně. Dopoledne s personálem dělají aktivity jako ruční práce, skládačky, pletení. Čas hygieny je ale plně v jejich volbě. Každý má jiné potřeby a přání. Všichni klienti potřebuji asistenci?

Záleží na oddělení. Já pracuji na oddělení, kde je to potřeba. Každý má ale individuální potřeby. Někdo potřebuje pomoc občas, někdo po celý den.

Souhlasíte s názorem, že je pečovatelství nebo práce zdravotních sester posláním?

Rozhodně. Musíte to dělat s láskou. Pro mě to bylo obzvláště důležité, když jsem se již od malička starala o rodiče. Také se držím hesla „Nečiň druhém to, co nechceš aby činil on tobě“. A toho se furt držím. Zkrátka není to práce, ale poslání. Tuhle práci také nelze dělat pro peníze.

Tento zmíněný citát je z Bible. Jstě křesťanka?

Myslím si, že přijde chvíle, kdyby se každý člověk měl nad tím zamyslet. Sama se ale nepovažuji za věčící.

Za co jste vděčná?

Vděčná jsem za nové vybavení pro manipulaci s klienty a pro jejich hygienu. Rádi bychom ale i novou rekonstrukci budovy. Ty lidi tady si to zaslouží.

11 let se staráte o klienty. Měla jste někdy problém s označením klient?

Myslíte, že to zní neosobně? Možná trochu, ale my je takto neoslovujeme. Někteří si přejí vykat, tedy spíše většina. Ale jsou právě i tací, kteří chtějí říkat jménem. My jsme zde pro ně, takže dáme na jejich přání.

Řekla byste o nich ještě něco?

Oni jsou velmi vnímavý, hodně sledují výraz vaší tváře a když se trošku mračíte, už se ptají, co vás trápí.

Vycejtí i náladu s kým sloužíte, nebo nervozitu na oddělení. Mají také rádi svůj klid.

Viděl jsem na nástěnce, že sem do Domova pro seniory chodí dobrovolníci. Co konkrétně zde dělají?

Dobrovolnící docházejí k nám již delší dobu. Chodí sem předčítat knihy. Klienti si ale nejraději povídají. Potom opravdu touží nejvíc.

Musí mít dobrovolník nějaké vstupní školení?

Ano. Standardně je vstupní školení o bezpečnosti práce a další.

Musíte chodit na nějaká školení?

Ano. Chodíme pravidelně. Nejhezčí školení bylo, když jsme se měli vcítit do pozice slepého klienta. A představit si podle vyprávění, že přijde pečovatelka, která nemá čas a která má čas. A je strašně nepříjemný pocit, když na vás pečovatel takto sahá a nemluví na vás.

Mám z toho dodnes husí kůži, když si na to vzpomenu. Myslím si, že by tímto kurzem měla projít každá pečovatelka. Také jsou kurzy, jak jednat s agresivním klientem. Že je lepší v danou chvíli odejít, než to „lámat“. Také je dobrý školení na získání povědomí o jejich nemocech.

Ocenění Pečovatel/ka roku 2012 jste dostala na Novoměstské radnici v Praze. Jak se Vám cestovalo a jaký byl večer?No byla jsem z toho celá nesvá, vedení mě tam prostě vyslalo. Jela jsem do Prahy, že si to tam vyslechnu a jedu domu. Vůbec jsem nečekala, že bych mohla získat nějaké ocenění. Pro mě je ocenění ten spokojenej člověk a jeho nálada.

Při vyhlášení mi hlavou proběhla vzpomínka na rodiče, jak by asi byli pyšní. Také mě dostala podpora manžela a dcery, která je zdravotní sestrička. Byla tam se mnou dcera a byla to příjemná podpora. Předání bylo z rukou Livie Klausové. Bylo to krásné. Jsem ráda za to ocenění, je to zážitek na celý život. Potěšilo to.

Ocenění se jmenuje Pečovatel/ka. V tomto oboru ale moc muže nenajdeme.

Nějaké muže-sanitáře najdete v nemocnicích, ale pečovatelů opravdu moc není. Je to trochu i o té výchově, že dcera má k matce blíž po citové stránce. A o mužích se kdysi říkalo, že mají zabezpečit rodinu.

10. ročník, 10 žen, 12ti člená komise, 18 čestných uznání. Mají tato ocenění smysl? Souhlasíte s ukazováním veřejnosti, že něco takové zde je a je to potřeba?

Ano, to ano. Ale myslím, že mladý člověk po škole na to moc nemá. Praxe je taková, že jsou zde spíš starší. Ale nechci předjímat, je to i o tom, jak má člověk nastavené hodnoty. Ale určitě je tato práce potřebná a ukazovat by se to mělo.

Pro komisi asi bylo těžké z tolika lidi vybrat jednoho/jednu, vytáhnout ho veřejnosti na oči, když si to ocenění zaslouží spousta z vás. Nezažila jste i negativní rekace? Závist?

Do obličeje nikdy nikdo nic neřekl. Ale donese k Vám, že se ptají „proč zrovna ona?“. Ale je to o svědomí, myslím si, že každá na to má tam být.

Komise Diakonie také rozhodovala podle odpovědi na 15 doplňujících otázek týkající se práce, nového sociálního zákona z r. 2007, jak vidíte to či ono. Odpověděla jsem na ně tedy podle svého svědomí.

Znáte aktivity a projekty ČCE Otevřeno seniorům a Plníme přání seniorům?

Ne.

Upozorňují na časté mýty a neznalosti o stáří, snaží se aktivizovat dobrovolníky a plnit přání jako naučit se nový cizí jazyk apod.

To zní zajímavě, to by mě zajímalo. My se zde ale také snažíme plnit přání a cíle, např. kurzy pletení. Je to radost pro ně i pro nás, když se to daří. Někteří klienti se ale nechtějí zapojovat.

Vyčerpali jsme všechny otázky. Moc děkuji za otevřenost, Váš čas a ochotu.